V Řecku jsme letos byli již po několikáté. Tentokrát jsem se nesetkala s nutností dávat si pozor na jejich opačné kývání hlavou na "ANO" a "NE", dokonce jsme to konzultovali s jedním Řekem, a oni na takový nerozhodný nesouhlas také kývají hlavou ze strany na stranu a dokonce při tom i zvedají ramena, že jako neví.... a teprve až na "tvrdý" nesouhlas kývou hlavou nahoru a dolů . Zavzpomínal i na naši "Stověžatou", protože byl u nás kdysi na dovolené.....
Letos se nám v Řecku stalo něco úplně jiného...
Na Korfu jsem se těšila už mnoho let. Kamarádka létala na Rhodos a na Krétu, a já, která do letadla nevlezu, jsem si vysnila Kerkýru, protože je dostupná trajektem....
A tak jsme v Řecku v pohodě dojeli do přístavu v Igoumenitsa a u okénka s cedulí na Korfu jsme si úplně snadno řekli o lístky na trajekt. Problém nastal až v okamžiku, kdy my jsme chtěli platit kartou a slečna požadovala platbu "keš" 62 EURO.
Co teď ? Slečna u okýnka jen "krčila rameny" a my jsme usoudili, že EURO nemáme zas tolik a že jestli se chceme dostat i zpět z ostrova, holt musíme vybrat. Ve vytvářející se frontě za námi nám někdo poradil, kde je bankomat. Ten jsme sice v pohodě našli, byl vzdálený jen asi 200 m, ale .... vybrat se nám na první pokus nepovedlo... Na druhý taky ne... To byla zapeklitá situace...Až po zadání PIN to bylo snadné, ale dál to po nás chtělo potvrdit jeden ze šesti údajů, z kterých jsme nechápali ani jeden... a dál zase další a další údaje, u kterých jsme nevěděli, který označit a pořád jsme se nemohli dostat k částce, kterou chceme vybrat... Až teprve na třetí pokus a s pomocí ochotného Řeka se zadařilo...
Honem zpět k okýnku, slečna vytiskla lístky a rukou mávla na trajekt, kam máme s autem najet. Bylo to zřejmě na poslední chvíli, protože než jsme vylezli z auta a vystoupali po schodech nahoru na "palubu", trajekt se už vzdaloval od břehu. Bylo nám to divné, protože na ceduli nad okénkem s lístky byl čas odjezdu 16,00 a bylo sotva 15 hodin. Já se samozřejmě hned vyděsila, že jsme na jiném trajektu, tak jsme honem oba kontrolovali na mobilu na Mapy.cz, kam to vlastně jedem... Po chvilce jsme se uklidnili... jeli jsme dobře a tak jsme to dál už neřešili ....
Korfu byla krásná... Strávili jsme na ni 3 dny a 2 noci a čas jsme vůbec neřešili. Se setměním jsme šli spát, s rozedněním jsme vstávali a když jsme měli hlad, najedli jsme se. Mezitím jsme jeli a obdivovali přírodu, městečka, v nich úzké uličky na průjezd a jejich stálé 10 % stoupání a klesání na silnicích. Koupali jsme se všude, kde se dalo zastavit a zastavit se dalo všude...Dokupovali jsme jen pečivo a ovoce, a obchůdky měli otevřeno až do tmy. Prostě ráááj .....
Do Lefkimi, odkud jsme se měli vracet na pevninu, jsme dojeli třetí den před 17. hodinou. Hned jsme si koupili zpáteční lístky a byli jsme příjemně překvapeni, že mají teď v září zrovna 50 % slevu, a platíme jen 28 EURO, tak jsme se ještě slečny u okýnka vyptávali, kolik se platí za karavan a do kdy platí ona sleva, protože jsme si mysleli, že máme času dost, když na ceduli byl odjezd trajektu v 18 hodin. Ale slečna nám viditelně nervózně odpovídala, a tak jsme odešli a sedli si do auta a čekali na náš trajekt....
Mezitím odjel "jiný" trajekt a přístav se vyprázdnil. Něco jsme snědli a čekali... Když už bylo asi 17,50 hod. a trajekt jsme marně vyhlíželi, šel se Jarek zeptat k okénku. Po chvilce přišel s tím, že slečně vůbec nerozumí, snad jen to, že nám trajekt ujel.... !!.
A tak jsme šli za ní oba. Já ji ukazovala lístky, že máme trajekt na 18. hodinu a ona pořád prstem ukazovala něco na obrazovce jejího PC. Anglicky uměla asi trochu víc než my oba, ale zřejmě byla velice nekomunikativní, protože si pořád mlela svou bez ohledu na to, co jsem se jí snažila říkat já. Asi 5 minut jsme si tak nějak všichni tři slušně nadávali. My dva sobě navzájem a oba jí... A mně se najednou rozsvítilo v hlavě. Ona pořád mlela a ukazovala, že nám lístky prodala v 18 a teď je 19 hodin...??!!. Vyndala jsem z kabelky svůj mobil a koukám na čas... opravdu je 19 hodin... i na mým mobilu.. !! a tudíž v Řecku je zřejmě letní čas o hodinu víc..!!. Jenže my se nedívali na mobily, které se nám automaticky přetočily na zde správný čas, ale na staré retro ručičkové ručně nastavitelné hodiny, které máme v autě na přístrojovce zrovna před očima...
A hned nastalo z naší strany omlouvání se... SORRY !!.... Ale co teď ? Přece tu nezůstaneme !? ... my chceme zpět na pevninu....
A dopadlo to pro nás relativně dobře. Slečna vymyslela, že ty propadlé jízdenky nám sice stornuje, ale jen jako doklad pro sebe, a ty nové nám vystaví za dalších 14 EURO s příštím odjezdem v 21 hodin. A to je vše, co pro nás může udělat. Souhlasili jsme, co jiného jsme taky mohli dělat..??. Poděkovali jsme jí, vysvětlili, že v ČR je čas o hodinu méně a jako omluvu jí dali dvě plechovky Plzně.... A skoro sami na trajektu jsme za tmy slavnostně dopluli na pevninu.....
· Přidal/a Jarda a Maru
dne 15.09.2017 20:44 ·
V Cestopisy · 0 Komentářů ·
4898x Přečteno ·
Komentáře
Zatím nikdo nekomentoval. Buďte první kdo vloží svůj komentář.
[/b]
