Pro nás suchozemce je lodní přeprava nevšední zážitek a i když už nejedete poprvé, stejně to přináší vzrušení. Každá loď je jiná a každý přístav je jiný. Najet v něm tam, kam je potřeba, je někdy trochu rébus. Zakoupení lodního lístku je různé. Někde je výhodnější objednat si přepravu přes internet, jinde se platí v hotovosti v lodní kanceláři, na malých trajektech třeba až na lodi. Přestože tato přeprava leze do peněz (od r.2010, od kdy si dělám záznamy, už nás to stálo 112tis Kč), bez nich to nejde.
Trajekty, které nás přepravují přes moře, jsou dosti velké lodě, na které se vejdou stovky aut všech velikostí. Většinou na to stačí 2 podlaží, ale viděl jsem v přístavu loď, z které sjížděly kamiony z třetího patra, takže se uvnitř musely otočit. Některé lodě v „přízemí“ převážejí celé vlaky, bývá tam 6 kolejišť.
Pro ty, co ještě nejeli: personál vás navede až na místo a dbá na to, aby za vozidlem před váma zůstala jen minimální mezera, šetří se místem. Auto je třeba zabrzdit (nedoporučuje se zařadit rychlost) a první věc, kterou musíte udělat po opuštění vozidla je to, že se rozhlédnete kolem sebe a někde na stěně si přečtěte písmeno označující tuto část lodi. Potom se přesunete k východu z nákladového prostoru a u schodů si najděte cedulku označující číslo patra. Toto jsou úkony, které nesmíte zanedbat, jinak se vám může stat, že své auto nenajdete (vlastní zkušenost). Vzhledem k tomu, že mezi auty zůstávají jen nepatrné mezery, v případě, že se nedostavíte včas k odjezdu aut před váma, neodjedou ani ty za váma.
Jinak to chodí na vnitrostátních trajektech. Jsou to vcelku malé lodě, pro nějakých 50 aut a ty se většinou nasulcují na jedinou, otvřenou palubu. Proto není třeba opouštět auto (to dělají jen vyjevení turisti).
Nejmilejší trajekty jsou ve Finsku (tedy pokud nechcete jet na nějaký ostrov – to je drahá záležitost). Přijedete k jezeru, kde silnice končí. Buď u břehu stojí loď a vy na ní rovnou najedete (mívá 3 jízdní pruhy a řídíte se dle semaforů), nebo je na druhé straně a hned, jak vás kapitán zaznamená, vydá se pro vás. Protože stát na hlavní silnici nepostavil most, náklady na lodní provoz jdou z jeho účtu, tedy motoristé nic neplatí. Časové zdržení je minimální, nejsou tu jízdní řády a kapitán (jediná persona na lodi) vás nenechá čekat. Je to paráda.
Nejblbější trajekty mají Řekové. Máme zkušenosti jen z přepravy na Korfu, ale předpokládám, že se ty nelogické kraviny vyskytují i v jiných přístavech.
V Igoumenitsi nás cedule navedly do přístavu. Asi ho postavili za peníze z EU, takže je tam vše tak, jak má být. Platidla jsou hned u asfaltu, aby se nemuselo vylézat z auta a stojí pěkně pod střechou. I břeh je dostatečně vysoko nad vodou. Ale mají to asi jen na ukázku, protože to nepoužívají. Musí se jet o 200m dále, někde zaparkovat, jít k některému z mnoha okének, popsat úředníkovi kam chceme jet, čím, v kolik hodin a kolik nás je. Ten pak vydá lístek a je na vás, abyste vykoumali, od kud vaše loď asi pojede a kam se máte postavit. U břehu stojí několik lodí a zahálejí. Potom přijede ta vaše. Spustí najížděcí rampu a převážená vozidla vyjedou ven. Nalodění probíhá tak, že každé auto udělá před lodí piruetu a otočí se k ní zády. Musí se do ní totiž nacouvat. Řekové ještě nepřišli na to, že trajekty můžou mít víc, než jen jedny vrata a protože lodě nejsou dost velké na to, aby se na nich dalo otočit, musí se couvat. Není to příjemné a to především proto, že ač v Řecku nekolísá hladina vlivem přílivu / odlivu, mají břeh asi o 1,5m níž, než jsou paluby lodí. Proto je spuštěná rampa v dost velkém úhlu. Couvá se tedy do kopce. Na palubě je 5 lodníků, kteří nemají nic jiného na práci, než ukazovat couvajícím řidičům, jak mají točit volantem. Takže, až se dostanete na palubu, některý z nich se vás ujme a během přecouvání celé paluby vás navede na místo, které vám určil. Při couvání s Hankou spolupracujeme a to tak, že ona se zdržuje za karavanem a vysílačkou mě naviguje. U Řeků ale nepochodila. Ten maník se toho všiml a rezolutně ji tuto činnost zakázal – od toho je tu přece on. Po zaparkování jsme šli na horní otevřenou palubu pozorovat cvrkot. Do vedlejší lodi se zrovna snažil nacouvat náklaďák s vlekem. 2 lodníci se ho ujali už na břehu a radili. Bylo to docela komické, tak jsem si to natočil. Trvalo 10min, než se dílo podařilo. Maňána, jsme na jihu, času dost. Nepřekvapuje, že od příjezdu lodi do jejího odjezdu uběhlo 35min (v Norsku 3 – 4min). Na zpáteční cestě to bylo stejné. Snad ještě stojí za zmíňku, že v Lefkimmi bylo víc místa a tak jsem zastavil soupravu tak, aby na ní bylo vidět z okýnka prodejce lístků a tím se vyhnu vysvětlování s čím se chci nalodit. Za oknem byla baba a začala konverzace. Když jsem ji řekl vše, co by měla vědět, začala mi na oplátku něco vysvětlovat ona. Dlouho jsem nevěděl, o co ji jde. Nakonec jsem pochopil, že se mám podívat na tabuli vedle okénka. Stálo tam - 14,30. U souseda vedle bylo 12,30 a u dalšího okna 16,30. Těžko se mi tomu chtělo věřit, ale znamenalo to, že tahle baba prodávala lístky jen na trajekt s odjezdem 14,30 a protože určitě budu chtít odjet tím dřívějším, mám si jít pro lístek k sousedovi. Tomu říkám přezaměstnanost. Na lodi je mimo kapitána 5 lodníků, tady zase 3 lidi prodávají (na podzim, po sezoně) lístky. Proto se Řekové topí v dluzích.
Nejčastěji využíváme trajekty v Norsku. Přes fjordy to jinak nejde, místama se plavíme kolem pobřeží (když na pevnině nejsou silnice), jindy se chceme podívat na nějaký ostrov. Odjezdy jsou většinou každou hodinu a ceny od 400 do 1400Kč. Platí se: A) na pevnině a to tak, že čekající kolonu obejde výběrčí. Je ověšen několika přístroji. Na jakémsi počítači nacvaká délku auta či soupravy a počet cestujících, do další krabičky já zasunu kartu a z tiskárny vyjede účet. Platí-li někdo v hotovosti, má u pasu i brašnu na peníze. B) Auta v koloně najedou na loď a během plavby výběrčí všechny zkasíruje. Nákladový prostor je zpravidla otevřený, proto se zůstává sedět v autě a přepravu pozorujete na obrazovce navigace. Některé lodě mají po jedné či obou stranách další jízdní pruh (y) ve třímetrové výši. Ty se využijí v sezoně, když je více turistů. Kdysi, to jsme jeli s bráchou jeho Fiatem, nás tam nasměrovali. Když čelo kolony dojelo na konec, všichni zastavili. My jsme se zrovna nacházeli v příkrém stoupání. Je opravdu hodně strmé. Protože tomu Fiatu nefungovala ruční brzda, vyběhl jsem ven a prošmejdil celou loď. Nutně jsme potřebovali něco podložit pod kola. Bylo tam ale vzorně uklizeno, takže jsem nic nenašel. Lumír musel držet sešlápnutou brzdu celou dobu přepravy, tenkrát naštěstí jen nějakých 20 min.
Asi před třemi lety jsme najeli na trajekt, který byl o něco větší než jsme zvyklí. Na břehu nás neskasírovali. Po zasavení v lodi tentokrát osádky opouštěly auta a šly si sednout na palubu. My zůstali a čekali na výběrčího. Ten se neobjevil a protože jsme si najednou připadali na této palubě nějak sami, vypravil jsem se nahoru prozkoumat situaci. Než jsem vyšlapal schody, loď vyplula. Výběrčího jsem potkal hned u schodiště, tak jsem zaplatil a chtěl se vrátit dolů. V tom mě ale rázně zabránil. Snažil jsem se mu vysvětlit, že mám dole ženu, ale nepřipouštěl námitky. No co, nebudu se s ním prát. Prošel jsem zastřešenou částí s bufetem a šel se kochat na přední otevřenou palubu. Netrvalo dlouho a zaslechl jsem, že se za mnou otevřely dveře. Mrkl jsem přes rameno, kdo že to jde a ona to Hanka. Po 50ti letech manželství stačí krátičký pohled, aby jste svého partnera pochopil i beze slov. Hned jsem věděl, že je zle a budu muset asi něco vysvětlovat. Bacha, aby nedošlo i k inzultaci. No, stalo se toto: po mém odchodu přišel lodník a chtěl, aby Hanka odešla nahoru. Ta ale odmítla auto opustit. Povolal tedy posilu, sebral klíčky ze spínací skříňky, Hanku vytáhli ven, zamkli auto a dali ji klíče do ruky. Přes její protesty ji strčili do výtahu a poslali nahoru. Byla z toho rozčilená a když mi našla opřeného o zábradlí a viděla, jak se spokojeně rozhlížím po okolí, dostala hrozný vstek. Rychle jsme si to ale vysvětlili a zasmáli se tomu.
Tato situace vznikla proto, že na té lodi se při plavbě prostor pro auta zcela uzavřel a proto tam nemohli cestující zůstat. Občas si na to (v dobrém) vzpomínáme.
· Přidal/a Admin_Radek
dne 21.02.2018 18:08 ·
V Cestopisy · 1 Komentářů ·
2972x Přečteno ·
Ahoj Roberte, my jsme v Řecké Igoumenitse zažili zřejmě to stejné s kupováním lístků u tolika pokladen, jen jsme si to neuvědomili. Po vybrání Éček z bankomatu jsme se honem vrátili k nejbližšímu okýnku a onen mladík nás taky poslal k dalšímu, ale my to tehdy chápali tak, že ta ona slečna u okýnka vedle už nás má "předchystané". Nás nejvíc udivilo, že v tak "důležitém" přístavu nelze platit kartou ...A do Lefkimi když jsme přijeli v 17 (podle nich v 18 hod.), tak už byla všechna okénka zavřená a seděla tam jen jedna slečna .... A na trajektech jsme měli zřejmě z pekla štěstí, my jsme couvat nemuseli. Z Igoumenitsy do Korfu nám přistavili obr trajekt, na který jsme najeli popředu a tam se otočili a ještě tam zbylo hafo místa. A zpět v Lefkimi jsme sice sledovali, jak osobáky i náklaďáky nacouvávají "do kopečka", ale na ten trajekt, který nám nakonec ujel... a když jsme pak najeli na ten další, tak to už byl večerní skoroprázdý spoj obsazený jen asi 5 osobáky, takže zase "čumákem" popředu ....
[/b]
dne 22.02.2018 15:18